Vyhledat

Meditace a relaxace není totéž!

Aktualizováno: 25. 3.


K relaxačním technikám jsem podvědomě tíhla už od útlého dětství. Jako školkáček jsem si samozřejmě neuvědomovala, že ty chvíle strávené v naší zahradě opřená o kmen mohutné lípy, jsou vlastně snahou o uzavření se do sebe a naslouchání svému nitru.

Nyní ve mně stále zůstává tato jednoduchá dětská verze relaxace, ale díky studiu jógy už mám představu o relaxaci trošku sofistikovanější.


Když se snažím relaxovat, jde mi především o odpoutání pozornosti z vnějšku a její převedení dovnitř. Využívám nejdříve pratjaháru, tj. vědomé stažení smyslů k vlastnímu tělu.

Uvědomím si dech, chvilku si s ním hraji, zkouším ho měnit a posílat do různých částí těla. Snažím se pracovat s bránicí, dýchat do beder nebo do boků.

Poté přenechám dechu vlastní vládu a sleduji, co se děje - kam vstupuje a jak to vnímám já coby ten, komu se to děje. Tento stav mě vede k uvědomění si fyzického těla spolu s dechem. Spíš než do větších částí těla mně pozornost většinou přechází k jemnějším oblastem – pokožka pod vlasy, spánky, kořen jazyka, špičky prstů. Snažím se nepřikazovat vlastní mysli, kam se má upínat, ale jen vnímat, které části těla v danou chvíli cítím výrazněji.


Koncentrace na dech - snadná relaxace pro každého

Relaxaci se určitým způsobem pokouším vést i na svých jógových lekcích. Nejprve upozorním klienty na prostor venku (zvuky, vítr, sluneční paprsky na kůži, apod.) a chvíli je ponechám v tomto venkovním světě. Poté je navedu na svůj hlas a vyzvu je, aby se dále nechali vést pouze mým hlasem. Snažím se stáhnout jejich pozornost nejprve k dechu a poté k vnímání vlastního těla s pomocí dechu. Instrukcemi vedeme dech do různých částí těla, někdy provedeme plný ´body scan´, někdy se zaměříme jen na konkrétní oblast, např. šíji a hlavu, když jsou zrovna unavení z práce. Prodýchávání a vnímání různých částí těla je hlavní náplní relaxace.


Svalové napětí a uvolnění

Kromě tradičního dechu a vnímání těla zařazuji na lekcích také procítění kontrastu mezi svalovým napětím a uvolněním. S nádechem stáhneme co nejintenzivněji všechny svalové skupiny, v zádrži dechu procítíme vzniklé napětí a s výdechem ho rozpustíme v hlubokém uvolnění. Tato krátká praxe je velmi účinná a umožňuje rychlejší přechod k hlubší relaxaci.





Očista kanálků nádí

Jinou verzí je také energetická očista nádí (energetických kanálků v těle) pomocí vizualizačních technik – představujeme si světlo, energii a lásku plynoucí dovnitř s nádechem a pomocí výdechu naopak odvádíme z těla všechny nečistoty, napětí, bolest a nepříjemné myšlenky. Tento koloběh lze provádět přes idu a pingalu (nádech skrze levou ruku či nohu, výdech skrze pravou ruku či nohu, a naopak) nebo přes hlavní kanál sušumna (nádech v oblasti ádžňá čakry, výdech v oblasti múladháry, a naopak).

Meditace je už vyšší dívčí

Na svých lekcích se řízené meditaci zatím úspěšně vyhýbám. Několikrát jsem se pokoušela tímto směrem jít, ale bylo to vždy jen prvotní naťuknutí toho, co meditace vlastně je. Dostat se do stavu blízkého meditaci vyžaduje hodně času, který na 60 minutové lekci k dispozici není. Když se ale relaxace zdaří výjimečně dobře, využiji toho a snažím se posunout klienty ještě o kousek dál v jejich duchovní praxi.

Podle mě je předělem mezi relaxací a meditací bod, kdy si uvědomíme, že jsme jen pozorovatelé svých vnitřních pochodů a myšlenek, že se nám jen dějí. To je většinou bod, kdy v duchovní praxi končíme, a zároveň bod, kdy začíná meditace.

Při nácviku meditace se snažím mluvit co nejméně a jen pár slovy vést klienty do oblasti nad jejich vědomím. Vyzvu je k tomu, aby sledovali, co přichází do jejich mysli, nechali myšlenku přijít a zase odejít, bez hlubší analýzy – jedná se o jakési odosobnění myšlenek. Když si všimnou, že se na myšlence mysl zasekla, měli by mysl jemně vzít a uvolnit ji od vazby k myšlence.

Toto vede ke zjištění, že člověk sám je ten, kdo mysl řídí, ne naopak. Toto zjištění je pro mnoho nováčků poměrně převratné.

Při nácviku meditace bychom měli být zcela fyzicky uvolnění, zapojeny by měly být jen ty svaly, které udržují vzpřímený sed, všechny ostatní by měly být v relaxaci. Dech je svévolný a mysl je odpoutaná od myšlenek. Člověk by si měl uvědomovat sám sebe jako někoho, kdo dohlíží na jeho tělo a pochody v něm, je nezaujatý a zcela klidný. Přitom je tento stav ale vysoce bdělý a pozorný. Meditující je si více vědom svého okolí než při běžném stavu, vnímání je ostřejší a přesnější, ale člověk si daleko více uvědomuje hranice mezi vnějším světem, tělem, dechem, myslí a tím, co je za myslí. Toto je způsob, jak já vnímám meditaci a na lekcích se tento náhled snažím předávat.


Blahodárné účinky relaxace a meditace

Relaxace i meditace vedou ke zklidnění dechu, zpomalení srdečního tepu a látkové výměny. Postupně se zpomaluje proudění myšlenek a snižuje se stres a tělesné napětí. Již po krátké praxi se člověk cítí odpočatě a nabitý energií, při delší praxi se pozitivní účinky zvyšují. Relaxace je podle mě vhodná pro všechny, od dětí po seniory, troufám si říci, že i pro osoby s psychickým onemocněním. To se ovšem nedá tvrdit o meditaci, kterou by neměly provádět psychicky labilní osoby, zvláště ty trpící schizofrenií nebo manio-depresivní psychózou, epilepsií a jinými vážnými poruchami. Meditace je intenzivní psychická praxe, která by mohla u některých osob vyvolat těžko odhadnutelné komplikace!


Účel relaxace a meditace

Kromě hloubky prožitku je jedním ze základních rozdílů mezi relaxací a meditací také účel, za kterým praxi provádíme. Účelem relaxace je načerpání nové energie nebo snížení stresu, kdežto meditace je práce na sobě, která vede k sebezdokonalování, posunu na vlastní duchovní cestě a snad i k získání určitých vhledů. Finálním výsledkem meditace je dle hinduismu samádhí, tj. dosažení jednoty, ve které splyne individuální átmá s univerzálním brahma. Praktické každodenní využití meditace potom vede ke schopnosti volby myšlenek, resp. schopnosti uvědomit si, že máme možnost ne/věnovat dané myšlence pozornost.


Na duchovní praxi musíme zlehka

Prohloubení a zdokonalení těchto technik je podle mě otázkou vlastní praxe a času, který jí věnujeme. Na lekci lektor nabídne nástroje a techniky, jak na to, a je potom na klientovi, aby jich využil, pokud ho zaujmou. V rámci vedené lekce, která je např. jednou týdně po dobu 60 minut, není možné dosáhnout v oblasti meditace velkého pokroku. Hlavní zásadou je netlačit se do meditace na sílu, ale nechat tomuto stavu možnost, ať sám přijde, až na to budeme naladěni a připraveni. Musíme si proto ale pravidelně sedat na podložku nebo meditační polštářek s tím, že dnešek může být tím dnem, kdy se konečně dostaneme do stavu meditace :-)


5 zobrazení0 komentářů